Královna Viktorie

16. prosince 2008 v 15:40 | LaVoisin |  Anglie - královny
Viktorie (nebo Wiktorie, Alexandrina Viktorie, angl. Victoria), britská královna od 20. června 1837 a indická císařovna. Narodila se 24. května 1819, zemřela 22. ledna 1901. Během své 64 let trvající vlády, nazvané viktoriánskou epochou, Británie vybudovala obrovské impérium, využila zdrojů průmyslové revoluce a stala se jednou z nejrozvinutějších industrializovaných zemí na světě.

Vláda

Viktorie nastoupila na trůn po smrti svého strýce Viléma IV. (vládl 1830-1837). Stala se posledním britským monarchou z hannoverské dynastie. Zprvu se jako velmi mladá královna nechala ve svých politických rozhodnutích ovlivňovat svým ministerským předsedou lordem Melbournem. V roce 1840 se provdala za prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského z německé Sasko-Kobursko-Gothajské dynastie. Viktoriina spřízněnost s německým prostředím měla kořeny už v jejím dětství, jejím rodným jazykem byla němčina, v období své vlády pak podporovala britsko-německé vztahy, cizí ji ale bylo prušáctví, reprezentované zejména Bismarckem.
Z královského manželství s Albertem vzešlo devět potomků. Většina z nich později uzavřela pro Británii politicky výhodné sňatky. Nejstarší dcera princezna Viktorie Adelaida Marie Luisa si vzala pruského prince Fridricha Viléma, pozdějšího císaře. Viktoriin syn Albert Edvard se oženil s dánskou princeznou Alexandrou a stal se dědicem trůnu své matky jako král Edward VII. Další z potomků (princ Alfred Ernest Albert, princezna Helena Augusta Viktorie a další) se oženili či provdaly za členy jiných významných evropských dynastií.
Za Viktoriiny přítomnosti se roku 1851 konala v Londýně první světová výstava demonstrující britskou politickou a ekonomickou sílu a odhodlanost. Tuto významnou a později také velmi úspěšnou výstavu prosadil a zorganizoval manžel královny Viktorie Albert, a to i přes silné počáteční protesty z řad veřejnosti i politiků.
V roce 1861 zemřel princ Albert na tyfus a Viktorie se stala vdovou.Pro Viktorii byla tato událost nejkrutější rána v jejím životě a zdálo se že přijde i o rozum. Po této události přestala královna prakticky zcela veřejně vystupovat a taktéž zanechala aktivního ovlivňování britské vnitřní politiky, což bylo typické pro první období Viktoriiny vlády.
Británie se politicky stabilizovala jako konstituční monarchie poté, co Viktorie z královských povinností vyzdvihla a začala praktikovat především jejich ceremoniální charakter. Sama podporovala konzervativní politickou stranu, její možnost výběru ministerského předsedy však byla díky ustálenému systému dvou politických stran silně omezena.

V zahraničních vztazích se nejprve Británie v letech 1854-1856 zúčastnila Krymské války, kdy ve spojenectví s Francií a Tureckem porazila Rusko. Později se v politické oblasti významně prosadil královnin oblíbenec Benjamin Disraeli, nejprve ministerský předseda židovského původu. Roku 1876 navrhl a prosadil pro Viktorii titul císařovna indická, když rok předtím získal pro Británii významný podíl v akciích Suezského průplavu. Kvůli jeho původu však na sebe a přeneseně i na Viktorii stahoval četné antisemitské nálady. Královna Viktorie působila po celou dobu své vlády v mnoha významných mezinárodních politických jednáních jako prostředník a zprostředkovatel.


Atentáty na královnu Viktorii:

Na královnu Viktorii bylo během její 64 let trvající vlády spácháno celkem osm pokusů o atentát. Královna je ale všechny přežila. Zde je jejich seznam:
  • 10. července 1840; atentátník Edward Oxford - Atentátník vystřelil ze dvou pistolí, ale ani jednou Viktorii nezasáhl.
  • 29. května 1842; atentátník John Francis - Atentátník pálil z jedné pistole, ale kulka uvízla v hlavni. Podařilo se mu uprchnout a druhého dne udeřil znovu...
  • 30. května 1842; stejný atentátník se o atentát pokusil hned druhý den po svém prvním nezdařeném pokusu. Chtěl střílet opět ze stejné pistole, ale zapomněl ji nabít. Ihned byl zatčen.
  • 3. července 1842; atentátník John W. Bean - Pistole ze které na královnu vystřelil byla nabita pouze papírem. Potom zatčen.
  • 19. května 1849; atentátník William Hamilton - V jeho zbrani se zasekla kulka.
  • 27. června 1850; atentátník Robert Pate - Udeřil královnu do hlavy kovovou rukojetí své vycházkové hole. Poté byl odzbrojen. Královna utrpěla nepatrná zranění.
  • 29. února 1872; atentátník Arthur O'Connor - Vystřelil z nenabité pistole.
  • 2. března 1882; atentátník Roderick McLean - Vystřelil z revolveru, ale královnu netrefil.
Všichni tito neúspěšní atentátníci byli zatčeni a potrestáni.
Do výčtu nezdařených atentátů můžeme připsat také pokus irských republikánů, kteří na Viktorii plánovali bombový atentát na den 50. výročí jejího nástupu na trůn (roku 1887). Dřív než k němu došlo byli zatčeni.

Viktoriánská epocha a konec vlády

Když roku 1887 slavila Británie zlaté jubileum královny, již tehdy se Viktorie stala neoddiskutovatelným symbolem své doby. Její blízký vztah k rodině, mateřství a středním vrstvám společnosti předurčoval celospolečenské změny v Británii, umožňující rychlý společenský vzestup i pro příslušníky nižších vrstev. Viktoriánská epocha však také vedla k jisté neupřímnosti, odcizení a uniformovanosti v lidských vztazích, které byly v této podobě nakonec smeteny obdobím první světové války.
V roce 1897 došlo k oslavě královnina diamantového jubilea. Viktorie zemřela o čtyři roky později.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.