Pokolení Adama a Evy (3.) - Osidlování Evropy

29. prosince 2008 v 1:25 | LaVoisin |  Pravěk a osidlování Evropy

Pokračování seriálu o vývoji lidstva na území nynější Evropy a zvláště České republiky.




Nejstaršími obecně známými hominidy na evropském kontinentu jsou neandrtálci, Homo neanderthalensis. Jak ukazují nálezy ze španělské Atapuercy, jejich předkové osídlili Evropu již nejméně před 800 000 lety. Vědci jim přidělili název Homo antecessor ( člověk-průkopník ). Před přibližně 600 000 lety se Homo antecessor vyvinul v nový druh, člověka z Heidelbergu (Homo heidelbergensis), který byl v Evropě záhy konfrontován s prudkými klimatickými výkyvy dob ledových. Před 250 000 lety, na vrcholu tzv. mindelského (elsterského) glaciálu, se heidelbergští lidé začali promeňovat na arkticky adaptované neandrtálce. Ve své typické podobě se neandrtálci vynořují na konci dalšího (risského/saalského) glaciálu před 130 000 lety. Jednalo se o značně muskulární, zhruba 165 cm vysoké hominidy s robustními kostmi a podsaditým, kvadratickým tvarem těla s velmi krátkými končetinami, jež maximálně snižoval tělesný povrch a tím zabraňoval nadměrným ztrátám tepla. Na základě studia zachovalé DNA také víme, že neandrtálci měli světlou pleť a vyskytovali se mezi nimi i jedinci s ryšavými vlasy. A rozhodně nešlo o žádné neotesané opolidi; objem jejich mozkovny se v průměru pohyboval na nejvyšší úrovni rozpětí u současných lidských populací (téměř 1500 cm2).

Charakteristickým rysem sprovázejícím neandrtálce je "mousterská kultura" (mousterien) s tzv. "levalloiskou" technikou výroby nástrojů, která dokázala sofistikovaně opracovávat i drobné úštěpy od kamenného jádra, jež byly v předešlém období pouze výrobním odpadem. Na konci středního paleolitu se v souvislosti s neandrtálci setkáváme i s prvními pohřby, z nichž nejvíce proslul ten údajně "květinový" z iráckého Šanidaru, který obsahoval kostru člověka stiženého mnoha zraněními a dokonce s amputovanou rukou. To dokazuje, že se neandrtálci starali o své blízké a způsob jejich myšlení byl vpravdě lidský. Je docela možné, že pokud by jejich evoluce probíhala nerušeně až do začátku nového interglaciálu, mohli by se stát tvůrci civilizace podobné té naší. K tomu však nedošlo, protože jim před 40 000 lety zkřížili cestu draví afričtí vetřelci.


Po desítkách let archeologických spekulací došlo díky pokrokům populační genetiky k obrovskému posunu v chápání původu nejstarších moderních lidí v Evropě. Nejstarší stopy prvních sapientních kolonistů lze spojit s nehomogenním komplexem "přechodných" nebo také "proto-aurignackých" kultur, které se před cca 45 000 lety šíří ve Středomoří a na Balkáně, a archeologové se k nim v poslední době snaží hledat paralely v levantském komplexu ahmarien. Bohužel, nálezy těchto kultur buď nedoprovázejí žádné kosterní pozůstatky, nebo jsou tak torzovité, že jejich klasifikace není možná. Přesto pro myšlenku tak časného příchodu moderního člověka do Evropy najdeme podpůrný důkaz v genofondu dnešních Evropanů, jímž jsou velmi staré ženské haploskupiny U5 a K, pocházející ze stejného kořene UK. Kromě toho byly nedávno na proslulém ruském nalezišti Kostěnki na Donu objeveny 40 000 let staré doklady osídlení, o jehož vztahu k Homo sapiens nemají ruští archeologové žádných pochyb.
I když tvůrci kultur starého "proto-aurignacienu" záhy pronikli až do jížní Francie a severního Španělska, ještě nebyli schopni vytlačit neandrtálce z celé Evropy. K počátku zásadního zlomu dochází před cca 36 500 lety, kdy proto-aurignacien nahrazují výrazně odlišné technologie "klasického aurignacienu", které náhle jakoby "spadly z nebe" bez návaznosti na starší podloží. Slibnou nápovědu k vyřešení tohoto problému ovšem přinesly na konci 90. let studie mužského Y-chromozomu. Ačkoli mnozí vědci se stále domnívají, že klasický aurignacien vznikl v západní části Evropy a postupně se šířil na východ, jasné je, že do Evropy někdy v této době museli přijít reprezentanti moderních lidí z daleké Střední Asie, kteří byli nositeli Y-haploskupiny R1. Ta pochází ze stejného kořene P jako linie Q, jež drtivě převažují u dnešních amerických Indiánů a Eskymáků. Středoasijský původ aurignacienu v posledních letech stále silněji podporují i archeologické výzkumy.
V Evropě se záhy po předpokládaném příchodu nositelů R1 a nástupu klasického aurignacienu konečně začínáme setkávat s prvními spolehlivými kosterními doklady moderních lidí, které antropologové označují jako "cromagnonce". Nejstarším z těchto nálezů je čelist z Peştera cu Oase v jihozápadním Rumunsku, která byla datována do doby před 35 000 lety. V ostrém kontrastu s neandrtálci byli cromagnonci vysokých (180 cm), štíhlých postav s dlouhými končetinami, které ještě nesly stopy adaptace na horké podnebí Afriky.
Přibližně před 29 000 lety nám data získaná z grónských ledovců signalizují nástup přechodného oteplení, které je sprovázeno šířením dalšího významného kulturního komplexu označovaného jako "gravettien". Nositele gravettienu není třeba blíže představovat; patřili k nim totiž dobře známí "lovci mamutů" z Dolních Věstonic a Předmostí u Přerova. Díky moderním genetickým výzkumům můžeme odtušit, že gravettští lovci byli zcela jiného původu než cromagnonci. Do Evropy totiž téměř jistě přinesli Y-haploskupinu I a ženskou linii HV, jež mají svůj původ někde v severní části Arabského poloostrova. Příchod gravettienu se kromě nových kulturních rysů markantně projevuje i antropologicky: Vedle rabiátsky vyhlížejících lebek cromagnonců se objevují dlouholebé, harmonicky působící typy s dlouhým obličejem, které antropologové označují jako "typ Brno" (Brünn).
V této době se už ovšem chýlily k soumraku poslední dny neandrtálců. Nejmladší stopy mousteriénu a neandrtálských koster nacházíme porůznu ve Španělsku a ve východní Evropě před 28-30 000 lety. Vůbec poslední neandrtálští mohykáni přežívali v jeskynním systému kolem Gibraltaru možná ještě před 24 000 lety. Osvětlení záhady, proč došlo k vyhynutí neandrtálců, není až tak těžké. Biologům je dobře známo, že dva poddruhy téhož druhu se na stejném území nesnášejí, protože bojují o stejné zdroje potravy, takže po určité době převládne pouze jeden z nich. Bylo předneseno mnoho teorií, které se snažily objasnit, proč tím slabším v tomto konkurenčním boji byli neandrtálci, vynikající lovci, kteří byli po stovky tisíc let perfektně adaptovaní na nestálé a převážně nevlídné klima severní hemisféry. Tím nejjednodušším vysvětlením však může být docela prostě početní převaha. Třetí, gravettská migrační vlna moderního člověka v relativně krátkém sledu byla už jen konečným hřebíčkem do neandrtálské rakve.


Nastupuje doba ledová
Když před 27 500 lety začaly teploty na severní polokouli znovu klesat, netušili tehdejší evropští lovci mamutů, že budou muset projít podobnou zatěžkávací zkouškou, jakou už několikrát před nimi prošli neandrtálci a jejich předkové. Genetické výzkumy nám umožnily odhalit, že paleolitičtí Evropané se v této době převážně uchýlili do tří hlavních, geograficky separovaných "útočišť" (refugií), v nichž v průběhu tisíců let převládly tři různé linie jakýchsi "klanových praotců": v tzv. franko-kantabrijském refugiu v jížní Francii a severním Španělsku to byla linie R1b1c, mezi dědici gravettských kultur kolem adriatického pobřeží Y-haploskupina I1b1, a ve východní Evropě Y-haploskupina R1a1. Zajímavé je, že navzdory výrazné odlišnosti těchto refugií po stránce Y-haploskupin byla distribuce jejich ženských haploskupin (které nepodléhají tak snadno genetickému driftu dominantního jedince), velice podobná. Znamená to, že už během doby ledové byli moderní lidé v Evropě víceméně rovnoměrně promícháni.

Zdroj: National Geographic
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Grasgruber Pavel Grasgruber | E-mail | 16. července 2014 v 23:51 | Reagovat

ERRATA+DODATKY:
- Vztah mezi H. antecessor a H. neanderthalensis je nejasný, nicméně mtDNA linie populace H. antecessor se zřejmě vyskytovaly v genofondu neandrtálců.
- Čelist z Pestera cu Oase ještě nenáleží cromagnoncům a je spíše rasově nedefinovatelného typu.
- První data o výšce paleolitických Evropanů se týkají gravettské kultury.
- Ta byla ovšem na základě posledních zjištění už současníkem aurignacienu a pronikla do Evropy minimálně před 36 000 lety.

2 Advoffviora Advoffviora | E-mail | 7. března 2017 v 5:07 | Reagovat

Ziskani uveru je snadne a rychle.

Vyplnte prihlasku online
a penize mate jeste dnes!

Vezmete si penize zde: http://maycat.xyz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.