Albrecht Dürer (část 1.)

30. května 2009 v 1:00 | LaVoisin |  Malíři
Albrecht Dürer [Direr] (21. května 1471 Norimberk - 6. dubna 1528 tamtéž), byl malíř, grafik a teoretik umění evropského formátu.
Do jeho velkolepého díla patří více než 1100 kreseb, 34 akvarelů, 108 mědirytů a leptů, kolem 246 dřevorytů a 188 maleb. K tomuto rozsáhlému souboru se ještě dnes přidávají nově objevené položky: 8. června 2005 uvedl tisk, že velké okno z barevného skla v kostele Sv. Jakuba ve Straubingu, na němž je zobrazen Mojžíš přijímající desky zákona, vzniklo podle Dürerova návrhu.
Dürer byl nepochybně mistrem nejvyššího řádu, jako nikdo jiný sklenul oblouk od středověku k renesanci. Byl prvním německým umělcem, který psal o svém životě, jako první zacházel s autoportrétem jako se samostatným žánrem, akvarel a tisk přivedl již v raném stádiu k umělecké a technologické dokonalosti, jako první v Německu kreslil akty podle živých modelů a jako první podpořil své praktické dílo umělecko-teoretickými pojednáními. Ve srovnání s ním obstojí jedině Leonardo da Vinci - ovšem Dürer své výsledky prezentoval podstatně systematičtěji než Leonardo. V roce 1525 vydal v Norimberku první knihu o matematice pro dospělé v němčině Uvedení do měřictví a roku 1527 Nauku o opevňování. Tyto dvě teoretické práce patří spolu s posmrtně vydanými Čtyřmi knihami o proporci (1528), na nichž pracoval dvacet let, k důležitým pojednáním z oblasti teorie umění.

V Německu se o době kolem roku 1500 mluví jako o Dürerově epoše, čímž je jeho jméno spojováno s dobou rozkvětu.

Původ
Dürerovi předkové pocházeli z Uher. Nedaleko města Gyula leží vesnice Ajtós, od níž rodina odvozovala své jméno. Ajtó znamená v Maďarštině "dveře", stejně jako německé "Tür", a "Dürer" tedy znamená "rodák z Ajtós". Dürerův dědeček Anthoni opustil rodinnou tradici chovu koní a pastvy dobytka a stal se v Gyule zlatníkem.
Později přijal za svého učně svého syna Albrechta (1427 - 1502), malířova otce.

Rodiče
V sedmnácti letech se Dürer starší přestěhoval z Uher do Norimberka; zřejmě věřil, že zde bude mít lepší vyhlídky na úspěch. Podle listiny z roku 1444, která dokumentuje jeho přítomnost ve svobodném císařském městě, strávil předtím delší dobu v Nizozemí, kde si zdokonaloval své řemeslnické dovednosti. Jeho společenský vzestup byl pozvolný. Získal občanství Norimberka a o rok později, 7. července 1468, mistrovskou kvalifikaci zlatníka. K tomu potřeboval být ženatý a svou ženu si vybral dobře: Barbara Dürerová (1452 - 1514) rozená Holperová, pocházela také ze zlatnického rodu.
V roce 1475 koupil dům na úpatí norimberského hradu, tedy na nejlepší adrese. Od počátku roku 1486 si také pronajímal prostory na radnici.

Dětství a učení
Albrecht, pojmenovaný po otci, se narodil 21. května 1471 jako třetí dítě z osmnácti dětí. Rodiče ho pravděpodobně poslali do školy, aby se naučil základům čtení, psaní a počtů. Kolem roku 1484 - 1485 se chlapec stal učedníkem v otcově dílně.
Soustředěná pečlivost v detailu a přesnost tvaru vytepaného do kovu dosáhly vrcholu v uměleckém mistrovství jeho pozdních grafických děl, především mědirytů. Otec musel být hrdý na dítě, které měl v dílně. Ale jak přijal, když se svým zlatnickým učením skoncoval? "Spíše jsem tíhl k malování," vzpomínal na to později s nonšalantní stručností již jako proslulý malíř. Za mladíkovým rozhodnutím mohl velice dobře stát jeho kmotr Anton Koberger (asi 1445 - 1513), který dodával dřevoryty pro knihy vydávané na mezinárodní úrovni.
Když byly kostky vrženy a rozhodly ve prospěch umělecké kariéry mladého Albrechta, Dürer starší poslal svého syna do nejvýše ceněné a komerčně uznávané malířské dílny, v jejímž čele stál Michael Wolgemut (1433/34 nebo 1437-1519).

Studijní cesta
Jak bylo zvykem, prohluboval mladý malíř a grafik své vzdělání cestováním. Na cestu se Dürer vydal v dubnu 1490. O trase, kterou se ubíral, můžeme jen spekulovat. Pravděpodobně šel nejprve do Frankfurtu nad Mohanem, který byl velikým obchodním střediskem. Dürer mohl také navštívit Míšeň, rodiště moderního malířství. V každém případě je na jeho pozdějších tiscích možno rozpoznat vliv různých porýnských mistrů. Carel van Mander se ve své Schilder-Boeck (1604) zmiňuje, že šel Albrecht do Nizozemí. Stejný údaj poskytuje Joachim von Sandrart (1606 - 1688) ve své Teutsche Academie (1675).
Jistý nicméně zůstává konečný Dürerův cíl: alsaský Colmar a dílna Martina Schongauera (asi 1450 - 1491), proslulého hornoněmeckého malíře, který vstřebal mnoho z raného nizozemského umění. Když sem však Dürer v roce 1492 přišel, zjistil, že mistr právě zemřel. Pokračoval tedy dále do Basileje, střediska knihtisku, kde byl okamžitě přijat za tovaryše na výrobu dřevorytů pro velké projekty.
V květnu 1494 byl Dürer zpět v Norimberku.

Svatba s Agnes Freyovou a první cesta (do Itálie)
Během doby, kdy byl pryč, pro něj otec vybral nevěstu. 7. července se Albrecht oženil s devatenáctiletou Agnes Freyovou (1475 - 1539). Její otec Hans Frey (asi 1450 - 1523) byl kovotepec a mechanik. Dürerova nová tchyně Anna Rummelová (zemřela 1521) byla členkou jedné z předních norimberských rodin, a Dürer se tedy přiženil mezi městský patriciát. Výhody, jež to přinášelo, byly zřejmě skutečným hlavním důvodem svatby. Pravděpodobně nešlo o svatbu z lásky, protože mladý Dürer se pouhých několik týdnů po ní vydal na druhou cestu.
Navíc utíkal před morem, který v roce 1494 zachvátil Norimberk. Tentokrát se Dürer zatoulal do Itálie. Trasa jeho cesty je opět neznámá I jeho příjezd do Benátek koncem října 1494 byl nedávno zpochybněn na základě toho, že Dürerovy malby zhotovené kolem tohoto data nenesou žádné změny techniky, kterou by u něj setkání s benátským uměním muselo způsobit. Avšak převážná většina argumentů hovoří pro návštěvu Benátek, mezi nimi i úryvek z pozdějšího Dürerova vlastnoručního dopisu a poznámka, učiněná jeho přítelem Christophem Scheurlem ve smyslu, že Dürer byl nedávno v Itálii "podruhé". Proto můžeme souhlasit s Erwinem Panofským, který v Dürerově první italské cestě spatřoval "počátek renesance v zemích Severu".
Když se Dürer ze své druhé italské cesty do Německa, panovala zde vzrušená atmosféra. Rytíř, humanista a básník Ulrich von Hutten přivítal nový letopočet 1500 slovy: "O saeculum - ó století! Jaké potěšení žít!" Také se po celé říši šířily zvěsti o konci světa a o temných osudových znamení v podobě komet a zatmění Slunce, zemětřesení, povodní, morových ran a potratů.
Norimberk, do kterého se Dürer z Itálie vrátil, byl apokalyptického strachu většinou ušetřen. Kolem roku 1500 zde vrcholil zlatý věk a město bylo bohaté a lidnaté. Dobové demografické údaje se liší, číslo 45 000 obyvatel se však zdá přijatelné. Mezi svými malířskými, dřevoryteckými a kovotepeckými kolegy zaujímal Dürer zvláštní "avantgardní" postavení. Norimberští příslušníci vyšších vrstev - humanisté jako Sebald Schreyer (1446 - 1520), Hartmann Schedel (1440 - 1514) a Konrad Celtis (1459 - 1508), a především patricij Willibald Pirckheimer (1470 - 1530), který byl stejně starý jako Dürer a byl jeho blízkým přítelem.
Domácí ani zahraniční pověst si Dürer nicméně zpočátku nevytvářel svými malířskými díly, ale prostřednictvím mědirytů a sérií dřevorytů. Proto se monogram "AD" poprvé objevuje na jeho grafických dílech až kolem roku 1495. Od té doby znamenala jeho signatura záruka umělecké kvality v celé Evropě, nejen na frankfurtských trzích. Krátce po roce 1500 si Dürer v Norimberku zařídil vlastní dílnu, ve které zaměstnal svého bratra Hanse (1490 - 1534/5) a jako svého prvního asistenta Hanse Baldunga Griena (1484/85 - 1545).
Humanističtí přátelé jednou či dvakrát mezi řečí udělali narážku, že měl Dürer pederastické sklony, avšak pouze z toho lze jen stěží usuzovat, zda umělec žil homosexuálním životem. To bylo v norimberském právním systému té doby zakázáno pod trestem smrti. Zdá se však, že Dürera homosexualita fascinovala přinejmenším jako téma.
Snad se s Barbarim krátce setkal na své první italské cestě a hledání zmíněných ideálů mohlo být hlavním důvodem jeho druhé návštěvy z Benátek. Mohl zde být i jiný důvod - na konci července roku 1500 pravděpodobně smrtelný mor opět zachvátil Norimberk. Podle dobových kronik překonal tentokrát počet obětí pohromu z roku 1494. Každý, kdo si to mohl dovolit, odešel z města.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.