Mocenský sňatek nevyšel

18. září 2010 v 12:11 | LaVoisin |  Francie
Napoleon Bonaparte
Když se ke krásné dívce skloní císař a pozvedne ji na trůn, měla by patřičně jásat. Potíž ovšem nastane ve chvíli, kdy zná svého ženicha jen z portrétů a v její rodině jej označují za vtěleného ďábla a největšího nepřítele.

Dívka se jmenovala Marie Luisa a císařem byl Napoleon, jehož druhou ženou se po Josefíně stala. Narodila se v roce 1791 jako první dítě rakouského císaře Františka I. a jeho druhé ženy Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Celá rodina byla výrazně protinapoleonská, ale politika měla větší slovo. Napoleon totiž potřeboval legitimního dědice, jehož mu Josefína nemohla dát, a tak usiloval o sňatek, jenž by ho katapultoval mezi korunované rody Evropy.

Neúspěšně se ucházel o sestru ruského cara a následně obrátil svůj zrak k Rakousku. Tam vládl mocný kancléř Metternich, který svatbu domluvil - coz mu "šťastná" nevěsta do smrti neodpustila.

Na to, že byla zamilovaná do svého bratrance, nebral nikdo zřetel a v roce 1810 byla ve Vídni svatba. Konala se v zastoupení, takže 19 letá nevěsta ženicha ani neviděla.

Už dva dny po obřadu se princezna vydala do své nové vlasti.

Se svým manželem se poprvé setkala 1.dubna, kdy se konaly civilní oddavky. Jedenačtyřicetiletý Napoleon nečekal na církevní obřad a své manželky se zmocnil způsobem, který připomínal spíš dobyvatele než milence. Marie Luisa však prohlásila, že "vůbec není tak špatný", a druhý den šla už s lehčím srdcem k církevnímu sňatku.

Napoleon byl svou ženou nadšen a ráno po předčasné svatební noci doporučoval svým důstojníkům Rakušanky, protože jsou krásné a svěží jako růže. První kroky mladé ženy však nebyly lehké. Kromě strachu, který ve Francii cítila (tato země popravila její pratetičku), měla potíže navázat kontakty i s napoleonským klanem. 

Marie Luisa se však ukázala jako žena na svém místě a už v březnu 1811 se po velmi těžkém porodu narodil vytoužený a legitimní syn Napoleon II. Do kolébky dostal i titul římského krále. Dějiny ho však znají spíše jako Orlíka, vévodu Zákupského, jeho další osud nebyl jen růžový.

Rodinná idyla trvala necelý rok.  V roce 1812 chystal Napoleon tažení do Ruska a neměl čas, aby prosadil korunovaci své mladé ženy, jíž se vzepřel hlavně papež Pius VII. Během tažení do Ruska sice Napoleon svěřil své ženě regentství, ale té bylo teprve 22 let a navíc postrádala politický talent, takže nechala události svému chodu.

Napoleon, který byl v Rusku poražen, se chtěl postavit svým nepřátelům znovu, tentokrát ve Francii. V lednu 1814 se rozloučil se svou ženou a synem, které už nikdy v životě nespatřil. Marie Luisa se totiž o tři měsíce později vrátila i se synem do Rakouska a usídlila se v Schönbrunnu. Se svým chotěm si pak už jen psala.
Marie Luisa


Na vídeňském dvoře tedy žila arcivévodkyně, která nebyla ani vdaná, ani svobodná, a tak nějak se nevědělo, co s ní. Vídeňský kongres, který měl po napoleonských válkách uvést Evropu do pořádku, jí přiřkl italská vévodství Parmu, Piacenzu a Guastallu. Tatíček císař jí jako ochránce přidělil zjizveného Adama Adalberta hraběte Niepperga, který ji tam doprovázel.

Napoleon byl v té době internován na sv. Heleně, syn Orík zůstal ve Vídni a pro útěchu obdržel titul vévody Zákupského. Milostný poměr ex-císařovny s jejím průvodcem nezůstal bez následků: v roce 1817 mu porodila dceru, o rok později druhou a v roce 1819 syna Viléma Albrechta. Marie Luisa však byla stále provdána za Napoleona, rozvést se vzhledem ke svému katolickému vyznání nemohla, a proto se všechno tutlalo. Za hraběte Neipperga se provdala až po Napoleonově smrti.

Je těžké odhadnout, jaké city měla ke svému prvorozenému synovi, jenž vlastně měl být francouzským císařem. Když ve svých 21 letech ve Vídni umíral na tuberkulózu, podle jedněch pramenů se k jeho úmrtnímu loži dostavila až na poslední chvíli a podle jiných tam nedorazila vůbec.

V pozdějším věku se Marie Luisa věnovala charitě a zvelebovala svůj majetek. Po smrti svého druhého muže měla ještě spoustu pletek, až se v roce 1834 provdala potřetí, a to za hraběte de Bombelles, který byl na parmském dvoře nejvyšším hofmistrem.

Zemřela v 56 letech v roce 1847 a je pohřbena ve vídeňské kapucínské kryptě vedle svého prvorozeného syna.


Autor: Jarmila Gričová (některé údaje poupravila LaVoisin).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marci Marci | 26. července 2017 v 22:23 | Reagovat

Já se ani nedivím že jim to nevyšlo když ty sympatie nebily dvoustranné a bylo to jen kvůli zachování říše.

2 Marci Marci | 28. července 2017 v 16:33 | Reagovat

Oboustranné

[1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.